Tady jsem.
Jana Adamová, pozdní dvacátnice, jsem vdaná, máme dvě děti, jeden dům a moře lásky.
V tomto domě je jedna místnost jen pro mě. Je to moje oáza klidu i nervů. Je to moje dílna, ateliér, pracovna, balírna, tvůrčí místo, kde jsem to, co jsem.
Jsem kreativní duše.
Pro to, co dělám, jsem maximálně zapálená a naplno využívám každý den z cyklu.
V tvorbě jsem pohlcena světem barev, tvarů, kombinací, extrémy, nápady. A všechno tohle, když do sebe zapadne, vznikne originální kousek, který máš jen ty.
Cesta k šicímu stroji u mě ale nevedla přes designovou školu, krejčovství nebo oděvní a návrhářskou školu. Vyšla jsem z jednoho kurzu a byla jsem lapena. Naučím se to, co zrovna cítím, že chci umět. Jsem v neustálém procesu inspirace a ta se přetváří. Když nemůžu spát nebo se chci uklidnit, vybavím si sklad látek a kombinuji. Pro tebe, pro sebe, pro děti, prostě pro všechny.
Já jsem Ty.
Taky mám břicho v legínách a večer čekám, až přijde můj muž Kája domů, aby si vzal Lumpíka a Neviňátko do parády a já jsem mohla jít nahoru tvořit. Těším se na svoje látkové království, na to, jak si nalakuju nehty, dám čokoládu a založím třicátý pátý kaligrafický deníček. A jak ušiju kousek, ze kterého si sedneš na zadek, protože vyjadřuje autenticky to, kdo opravdu jsi uvnitř sebe.
Jsem hodně na všebarevné vzory.
Květiny, abstrakce, dětské motivy, geometrie….Všude a do všech odvětví prostě vpijem barvy. Svět černou zná. Ale takhle šeříkovou? Smaragd? A co cardinal nebo hořčicová?
Prostě barvy tu jsou, tak nebudem je ignorovat!
Jdeš do barevného světa se mnou?
